Ideální hlavní postava versus hlavní hrdina …

Ideální postava? Nabízí se 90, 60, 90. Naučená formulka náctiletých děvčat, které se chtějí stát topmodelkou a vzhlíží k Miss. Bohužel, milí čtenáři, nedozvíte se z mého textu o tom, jak se stát další Taťánou Kuchařovou, jak zhubnout či si udržet ideální váhu, i když zdravý životní styl by mohlo být téma, které by stálo za hřích. Tak třeba někdy příště. Dnes se o těchto rozměrech můžeme pobavit jen z pohledu, kdy by naše hlavní hrdinka trpěla touto vizí, že tedy chce být novou Miss.

Jak charakterizovat hlavního hrdinu? Vždy jsem se zarážela nad pojmenováním „hrdina“. Když máme někoho za takového člověka, většinou si ho idealizujeme. Je dost těžké použít tento název u figury, která nás příběhem provází a přitom patří mezi ty nejhorší zlosyny pod sluncem. Fetuje, krade, nebo lže, ponižuje, ubližuje slabším apod. Přiznejme si to, ani my nejsem ve svém životě hrdinové. Máme světlé chvilky a máme ty temnější, pokud nám někdo ublíží, dokážeme být hodně kousaví a nepříjemní. Občas se cítíme zle sami ze sebe, tedy alespoň ti, co něco cítí a co si dokážou přiznat vlastní chybu. Omluví se bez útoků a požádají o odpuštění.

Nemusíte být hrdinou, stačí občas vyjít vstříc lidem …

nebo bez křiku odejít, než se uklidníte …

Opusťme tedy označení hlavního hrdiny a snažme se popsat ideální hlavní postavu … Pro mě je takovou figurkou člověk, který je lehce zapamatovatelný, tzn. má obličej a vlastnosti lidí, které znám a jejichž chůzi, vzhled, postavu a myšlenkové pochody mám jakž takž odkoukané. Nemohu říci, že je znám zcela, protože do člověka nikdy nevidíte. Může se změnit jako dubnové počasí během malé chvíle. Stačí událost nebo člověk, který vše spustí z okolí. Jsou lidé, kteří se tváří jako zbabělci a ve chvílích záchrany něčího života dokážou v sobě nalézt tolik síly, že uzvednou i o něco těžšího člověka, než váží sami. A pak tu máme lidi, kteří se na povrchu tváří, že s nimi nepohne ani hurikán, a při nejbližší chvíli utečou od problému. Nikdy nevíte, který z těchto dvou typů jste. Řekla bych, že většina z nás je někde na rozhraní, a také by asi rozhodovalo, kdo je tím dotyčným v nesnázích. Nehovořím samozřejmě o záchranářích, lékařích apod. Jen o nás, obyčejných lidech, kteří na to nemají zcela vytrénovaný žaludek.

Máme tedy ideální hlavní postavu, kterou si dále uhněteme z charakterových rysů. Většinou mám tendenci spíše psát o veskrze kladných rysech, než o těch záporných. U fantasy pro děti je to jednoduché, protože se jedná o pohádku, kde většinou dobro vítězí nad zlem. Pro náročnějšího čtenáře je propracovanost postav trošku složitější, tak jako povaha každého z nás. Výhodou slepence takovéto postavy je, že když píšete svůj příběh, jasně vidíte ve svých vizích, která postava je která. Třeba Petra řekla toto a Lucie toto, ale jen vy víte, že v příběhu se Petra jmenuje Rita a Lucie je Kateřina.

Někteří autoři si dříve než začnou psát, vymezí hlavní rysy svých postav, tzn. napíšou si o každé postavě jednu stranu poznámek. Jak se jmenuje, co dělá, kolik jí je let, jak vypadá, co má ráda, jak mluví, jak se pohybuje, zda měla někdy nějaké zranění apod. Pomůže vám to s příběhem, pokud se pokoušíte o delší román a budete popisovat více než jednu postavu. Mohlo by totiž dojít k záměně charakterů postav, pokud byste nepsali pravidelně, nebo neměli přesně vymezeny jejich návyky a vlastnosti.

Ať už použijete kteroukoliv metodu, držte se raději slepence několika lidí, popisem jedné osoby by mohlo dojít, že se konkrétní kamarád může v řádcích poznat a nebyl by dvakrát vděčný, že se právě na něm bavíte. I když … Pokud budete psát odraz vlastního života, nějaké memoáry, tak se těmto případům nevyhnete. Nejjednodušší řešení je psát osobě, ale tím dáváte klíč ostatním, aby nahlédli do vás, a třeba některé věci použili proti vám. Můžou vám ale naopak i naslouchat a pochopit vás.

Čtenář je jako váš přítel. Jen vy určujete, co o vás smí vědět.

Chtěla bych tímto poslat omluvu všem, kterým jsem ublížila nechtíc a z bolesti. Člověk občas plácne spoustu věcí, které tak nemyslí. A na oplátku se pokusím nezabouchnout dveře před těmi, co by se chtěli omluvit, když udělali chybu.

Je to pěkné předsevzetí, tak pokud máte chuť, přidejte se. Nic to nestojí a zlepší se vám pohled  na svět.