Jak zpracovat téma …

V předchozích několika článcích jsme brouzdali v terminologii. Našli jsme inspiraci, vyhlédli si námět, který bude dost silný, aby udržel naši pozornost, a který bude ladit našim receptorům. Teď mávnutím kouzelného proutku změníme námět v téma. Abrakadabra … ale počkat, není námět totéž jako téma?

Námět je jako letmý polibek na tvář, který téměř nezaznamenáte. Téma je vášeň a touha, která vás pohltí a nepustí. Polibek dostáváte opakovaně a očekáváte ho jako svítání, když se těšíte na volný den. Je to jako zamilovanost, protože slučuje inspiraci i námět vjedno. Že vám vše zní jako pohádka?

Psaní knih je touha, ale i dřina. Jedná se totiž i o sbírání podkladů, sezení v archivech nad knihami, brouzdání po internetu a čtení konkurence. Je to bádání v sobě samém. Hrabání se ve věcech, které vám nemusí být příjemné, nemusí vás bavit ani zajímat. Proč to tedy děláme?

Při tvoření tématu, které má oslovit masy, musíte donutit čtenáře, aby uvěřili a věřili.

Namítnete: „Nepíšeme ale sami pro sebe?“ Uvěřit musíte především vy sami, abyste přesvědčili ostatní. Pokud máte pochyby, bude je mít i čtenář. Pokud uvěříte, že kouzla existují, uvěří tomu i člověk, který vnímá váš text. Chytnete si čtenáře na háček a můžete si s ním dělat, co si přejete. Nevěříte?

Jeden z nejzajímavějších příkladů je bestseller Dana Browna Šifra mistra Leonarda, která pobláznila všechny věřící po celém světě. Najednou lidé začali vnímat obraz Leonarda Da Vinciho úplně v jiném rozměru. Může to být pravda? Manipulace byla natolik silná, že knihu všem věřícím zakázala kupovat i katolická církev. Věděli jste, že spisovatel čelil obvinění z plagiátorství autorů, kteří se zabývali teoriemi, že Ježíš a Máří Magdaléna byli manžele, měli dítě a jejich potomci mohou dodnes žít mezi námi? Kniha se na pultech objevila už v roce 1982, tedy přibližně o 20 let dříve než Brownův bestseller.

Námět mapy v malbě, která vás má zavést k pokladu, je možné vypozorovat i u našeho autora. Bedlivější čtenáři naleznou podobnost v romanetu Jakuba Arbese s názvem Svatý Xaverius, který byl poprvé vydán už v roce 1873. Tak proč toto všechno zafungovalo až u Dana Browna?

Prosté a jednoduché: měl vše nastudováno, precizně zdokumentováno, podloženo a vysvětleno tak, že tématu dokázal uvěřit i čtenář s laickými znalostmi…

Tady se tedy vracím zpět k pánovi jménem Námět – může se jednat o smradlavého bezdomovce, nebo fešného navoněného džentlmena. Je jen na vás, komu z nich dáte přednost a s kterým z těchto pánů budete trávit svůj volný čas.

Ještě nepíšete?! Šup, šup … Je načase začít …