Jak nedělat chyby ...
Každý člověk ve svém nitru touží po dokonalosti. Proto také nepřijímáme kritiku příliš dobře, jak už bylo řečeno v jiném příspěvku, ale tato dokonalost je formou pasti, do níž člověk padá. Nikdy nejste spokojeni, pořád hledáte, kde by to mohlo být lepší, a jste nešťastní. H. G. Wells napsal v díle Stroj času, že nejhorší slova, která můžete použít ve svém životě, jsou: Co, kdyby …
Naopak pro spisovatele jsou tato dvě slova důležitou součástí tvorby. Díky nim se příběh rozjíždí do různých světových stran a nabízí škálu možností, jak se děj a postavy budou rozvíjet. Pilováním je příběh čitelnější, zajímavější, propracovanější. To, co v životě zažijete pouze jednou, na papíře můžete zažívat v obměnách a opakovaně. Ovšem má to opět svá úskalí …
Pozor! Pokud daný text vydáte v tištěné formě, už nemůžete změnit nic.
Proto dělejte chyby!
Ano, slyšíte dobře. Dělejte chyby, abyste se naučili je nedělat. Že vám to nedává smysl? Možná na první poslech či přečtení. Nemít text dokonalý je normální stav. Kolikrát jsem již zaslechla, že jsem měla ve svých textech přeformulovat nějaký odstavec, vybrat jiné slovo apod. Některé „chyby“ nejsou chyby v daném slova smyslu. Můj výběr slov identifikuje mou osobu, mé jazykové rozhraní, moje myšlenkové pochody a také mou nedokonalost. Moji originalitu! Pokud budu kopírovat dalšího spisovatele, dalšího člověka, ztrácí se originalita, kterou do textu vkládáme. Náš osobitý styl. Nevěříte?
Zkuste si zajímavé cvičení. Přečtěte si kapitolu svého oblíbeného autora a těsně po přečtení napište text v obdobném jazyce. Čím víc daného autora máte načteného, tím víc používáte jeho výrazové prostředky, protože se vám jeho styl líbí. Vsáknete jeho styl jako houba vodu.
Nepřipadáte si po tomto cvičení jako kopírka? Přechroustáte nějaký text a vyplivnete další, který je obdobný, ne-li stejný. Kde je zábava? Kde jste vy? Takto si většinou připadám, když mám napsat text na zakázku a zákazník si určí, jakou formou, jazykovými prostředky mám text zpracovat, aby byl čitelný pro danou cílovou skupinu. Vy ale nepíšete na zakázku, a proto:
Buďte originální! Mějte osobnost!
Občas se v daném textu objeví nějaká ta gramatická nebo stylistická chyba. Tady je chybovost nežádoucí. Bohužel stává se to i u profesionálů, a to i na Akademii Věd. Jsem živým důkazem, a proto jsem také vytvořila projekt, který vyvrcholil knihou Démon odplaty.
Texty a příběhy v knize byly vytvořeny v několika různých obdobích mého života. První text jsem psala v 18 letech a příběh jsem ani před vydáním příliš neupravovala. Pamatuji si, že jsem snad opravovala jen gramatické chyby, které ve vlastních textech lehce přehlížím. U dalších příběhů jsem to měla obdobné. Mým cílem bylo ukázat čtenáři vývoj myšlení spisovatele, jazykových prostředků, stylu. Kam jsem se během těch několika let dopracovala a také zda moje forma v jazykovém projevu stagnuje, nebo se ještě stále vyvíjí. Byl to vlastně i pokus pro mě.
Za rok po křtu, kde jsem vše budoucím čtenářům vysvětlila, stejně jako i posluchačům pořadu Apetýt, člověk, který psal na mou knihu recenzi a účastnil se i mého křtu, můj záměr nepochopil. Má kniha se vrátila zpět do antikvariátu se stylisticky opraveným prvním příběhem. Knihu jsem si koupila zpět a mám ji v poličce jako suvenýr. Jako memento mé snahy, která nebyla vyslyšena.
Ne všichni pochopí váš záměr a čtenář musí být uspokojen za každou cenu na 100 %.
I když tento můj pokus zkrachoval, stále uvažuji o napsání obdobné knihy tentokrát s humorným a ironickým podtextem s názvem: Démon smíchu, nebo Múza smíchu. Uvidím, zda můj záměr bude opět nečitelný. Pro inspiraci alespoň přikládám obraz od Jarmily Hrubcové, který bude tváří tohoto díla.
Na závěr mě napadá snad jen jedno doporučení:
Berte psaní vážně a pište hlavně pro sebe. Soustřeďte se především na text, ne na chyby v něm.
Kdo chce psa bíti, hůl si vždy najde!